NIKDO NENÍ DOKONALÝ

Čtenáři, JE ČAS VÁM NĚCO ŘÍCT :) 

Já nevím, kde začít, protože už pár lidí mi psalo, jestli jsem ČEŠKA NEBO CIZINKA? Neměla jsem popravdě odvahu, to sem pěkně vypsat. Kamarádka, která mě hodně podporuje, mě dokopala, abych se o tom vypsala. Tak snad k vůli tomu, mě nepřestanete sledovat nadále můj blog. :) 

ANO, JSEM ČEŠKA ! 

Určitě jste si všimli, že dělám spoustu chyb. Bohužel mám své zdravotní důvody. Prošla jsem trošku "peklem" ...

Když jsem se narodila, byla jsem zdravá, vše proběhlo bez komplikace. Později, když mi bylo 7 let, tak jsem přišla o sluch. Bohužel od svých 7 letech, nosím naslouchátka. Musela jsem pravidelně chodit na logopedii, abych začala mluvit. Většinou neslyšící nemluví a jenom znakují. Jenže já jsem chtěla dokázat víc tím, že PROSTĚ BUDU MLUVIT! Začala jsem chodit do školy, jako všichni ostatní. Mám spoustu kamarádů, které jsou na tom stejně jako JÁ. Akorát špatně píšou. Totiž píšou jen, to co slyší. A to mám občas i JÁ. Všichni si myslí, že jsem opravdu zdravá a pokládají si otázku. ,,Jak je možné, že dokáže se mnou komunikovat po telefonu?" Je to tím, že jsem začala mluvit a vnímat můj život. Moje máma, která se o mně musela starat, protože nechtěla abych dopadla tak, že NEBUDU MLUVIT, NEBUDU SLYŠET. Jsou lidi, které se stydí za své zdravotní problémy a já tomu rozumím. Jenže, aby mi to nebylo málo. Tak jsem musela 4x na operaci. Ptáte se s čím? Jakmile jsem začala nosit naslouchátka, tak jsem musela mít starší doprovod, který si mě pěkně pohlídá, aby se mi nic nestalo. Musela jsem vnímat lidi okolo sebe. Do toho mám operovanou pravou kyčel. První operace byla na BULOVCE, ta se bohužel nepovedla, spíš jí s prominutím pos*ali! Druhá operace, to samé. Po třetí jsem jela do nemocnice do Motola, kde se dokázali o mě postarat. Velké díky jednomu primáři z nemocnice, který mě defakto zachránil život. Nechtěla jsem být na vozíku...Vše dopadlo OK. :) Mám úžasnou rodinu, která o mě bojovala. Teď jsem šťastná, chodím a slyším ( mám naslouchátka ) ...

Děkuji, že jste si přečetli můj příběh. Moc to pro mě znamená. Pravda musela prostě ven. 

PS: Je to starý článek, psala jsem ho v roce 2016. Chtěla bychom to připomenout, aby jste věděli. Nechci, aby jste mě litovali, spíš respektovali. Blog je můj koníček, nerada bych s tím skončila. :)