NOVÁ ETAPA ŽIVOTA

AHOJ 

Poslední článek jsem psala v BŘEZNU, což je to dlouhá doba. Nebyl vůbec čas, ale proč? To Vám právě napíšu.. 

Měla jsem předtím dlouhý vztah. Náš vztah skončil po 6 letech, jelikož jsme si už nerozuměli, každý měl jiné zájmy, a hlavně mě hodně zklamal, už to nemělo žádnou budoucnost, tak jsme se rozešli a každý šel vlastní cestou. :) Je to smutný, bolelo to, ale takový je život. Říkala jsem si, jak už nebudu šťastná, zamilovaná, budu jen smutná..Nevěřila jsem, že si najdu nového chlapa. Naštěstí mám kamarádku, která mě hodně podporovala, jak ve zlým tak v dobrým. 

Jednoho dne jsem jela za mojí milovanou tetou, která má úžasného syna a strávila jsem s tetou hodně času, abych myslela na jiné myšlenky, totiž jsem se ráda starala o malého, sem tam pohlídala. Později jsem si založila BADOO. Opravdu jsem byla naštvaná, že tam jsou jen zoufalý lidi. Někteří mě dokázali pobavit. Moc mě to tam nebavilo, chtěla jsem profil zrušit a najednou mi přišla zpráva od nějakého kluka, který se mi zdál na fotkách moc sympatický. Moc se mi líbil, tak jsem mu odepsala. Řekla jsem si, že to zkusím, uvidíme jaký bude. Všechno bylo tak rychlý, během dne mě chtěl pozvat na rande, a já se docela bála, tak jsem si řekla, že spěchat fakt nebudu, musí mít trpělivost, po 2 dnech jsme se domluvili, že se sejdeme v Praze, jelikož je z Kladna. Nervozita stoupala, neměla jsem hlad, bolelo mě břicho. Myslela jsem si, že fakt nakonec nedorazím. Měli jsme sraz kolem 14h. Chtěla jsem tam být o půl hodiny dřív, abych nepřišla pozdě, jenže on mi napsal, že už tam na mě čeká. No já jsem si myslela, že se otočím a pojedu zpátky domu :D No nic, šla jsem mu naproti... Když jsem viděla jeho úsměv, oči, tak jsem věděla hned, že by jsme si mohli rozumět. Hned jsme jeli na výlet, pozval mě do restaurace, povídali jsme si, měli jsme si stále co říct. Vůbec se mi nechtělo domu, jenže mě musel hodit domu, aby on stihl práci, musel na noční. Krásně jsme se spolu rozloučili a dále jsme si psali, domlouvali kdy se zas uvidíme. Já vím, že bych se neměla rychle zamilovat.. jenže to fakt nešlo. Všechno se odehrálo tak rychle. Měla jsem pocit, že se známe delší dobu. Po dvou měsíci vztahu jsme oba dva vyrazili na víkend do ČESKÉHO KRUMLOVA, bylo to tam nádherný, nezapomenutelný...  Jenže se něco stalo, neměla bych to asi sem psát, ale tak proč ne.. Nestydím se za to.

Bylo mi strašně zle, chtělo se mi zvracet, měla jsem pocit, jak kdybych byla těhotná.. noo, jenže přítel si z toho dělal legraci. Později jsem mu řekla, že radši skočím pro těhotenský test. Přítel byl nervózní..Po pár minutách tam byli dvě čárky, v tu ránu jsem nevěděla co mám dělat. Ano, teď si budete říkat, že se známe krátce, že jsme se ani pořádně nepoznali, ale každý to má jinak. Já jsem mu věřila od doby, co jsme se poznali. Přišla jsem mu ukázat test, že opravdu tam mám dvě čárky, čekala jsem, že bude naštvaný, ale nebyl, naopak skákal radostí.. Chtěli jsme to hned oznámit rodině, ale ještě jsme si to nechali pro sebe. Jela jsem k doktorce, opravdu mi potvrdila, že jsem v tom, netvářila se skvěle..měla jsem strach. No nehledala jsem v tom nic špatného. Byla jsem teprve v 6tt. Oznámili jsme to rodině, byli nadšený. Jenže druhý den ráno jsem měla bolesti břicha, do toho křeče.. Rychle jsem běžela na WC a začala krvácet. Volala jsem přítelovi, že budeme muset rychle do nemocnice. Udělali mi ultrazvuk a doktorka mi řekla, že je jí to moc líto, ale nevidí tam nic.. 

Když mi to řekla, celá jsem se zhroutila, nevěřila jsem vlastním očím. Poprosila jsem doktorku, aby to řekla mému příteli, neměla jsem na to sílu. Přítel mě viděl celou ubrečenou, tak hned tušil, že je něco špatně. Museli si mě tam nechat na pár dní.. ANO, měla jsem samovolný potrat. Byla jsem tak v háji, jako nikdy. Přítel mě hodně pomáhal, podržel mě. Po pár dnech mě pustili domu a už se k tomu nevraceli. Dali jsme tomu pauzu, a nechali jsme to všechno na osudu. Řešili jsme dovolenou, bydlení, apod.

Našli jsme si bydlení, zařídili jsme si to podle svého a žili jen spolu. Měli jsme i krizi, hodně jsme hádali, prošli jsme oba dva vším. Asi to tak muselo být. Za dva měsíce jsem znova otěhotněla, bála jsem se, nechtěla jsem to tentokrát říkat nikomu, aby zas nebyla moje a jeho rodina zklamaná. Doktorka potvrdila, že je spokojená, srdíčko ok. :) 

Ani nevíte jak jsem byla šťastná, samozřejmě jsem to rychle oznámila přítelovi, že jsem znova v tom. Oba dva jsme měli radost, ale stále jsme to rodičům neřekli. Od té doby jsem věděla, že přítel je pro mě ten pravý, milujeme se a to je důležitý. Teď jsme spolu už 7 měsíců, blíží se nám rok. 

Jsem teď ve 20tt, vše klape jak má, miminko je zdravý. A pohlaví mi právě řekli na velkém ultrazvuku a je to kluk jako buk. ♥ Ano, budeme mít syna, neskutečnou radost mám. 

A víte co je ještě krásný? Měla jsem 7.10 narozeniny a nejkrásnější dárek jsem dostala od mého přítele a to, že jsme se zasnoubili ( o tom napíšu článek později ) ♥ A pak jsem si uvědomila, že termín porodu mám 17.března, a my s přítelem budeme 22.března spolu rok, do toho jeho maminka bude mít narozeniny. Není to úžasný? Jsem ta nejšťastnější na světě, jsme spolu šťastný, oba dva se těšíme, až bude náš syn mezi námi. 

♥ Brzy budeme kompletní rodina ♥ 

To je pro dnešní článek všechno. Je tu budoucí maminka, která prožila krásné chvilky? Jaký jsi měla pocit, když jsi otěhotněla? Ráda bych si přečetla Vaše pocity, klidně mi pošlete do komentáře odkaz vašeho blogu. Pojďme společně sdílet radost. 

S láskou Anna