Ahojky, jak se máte? ♥
Před měsícem jsem psala článek o tom, jak probíhalo těhotenské focení. Chtěla jsem stihnout napsat článek před
porodem, ale to jsem nestihla, protože mě praskla voda už dřív, než byl
plánovaný termín. Právě jdu o tom psát, tak si připravte kávu nebo čaj. Článek
bude trošku delší. :)
Psala jsem, že musím jít císařským řezem, ze zdravotního důvodu. A termín měl
být až 12.3.2018.. Tak jsem si říkala, jak ještě mám 14 dní čas. Nooo, jenže
když jsem šla večer do sprchy, tak mě začalo být divně. Zrovna jsem byla po
nemoci. Měla jsem strach, že zase jsem nemocná, tak jsem si šla zpátky lehnout.
Usnula jsem tvrdě. Vzbudila jsem se ve 2 ráno a měla jsem takový pocit, jak
kdybych měla jít už do porodnice. Mávla jsem rukou a řekla jsem si, že je to
brzo, že se moc kontroluji. Najednou jsem se otočila na záda a měla jsem takový
divný tlak. Tak jsem se hned otočila na pravý bok a už jsem měla menší
kontrakce. Tak jsem vstala z postele a spustila jsem normálně bazén, to
teklo jako blázen. Ano přesně v 6 ráno mě praskla voda. :D :D Tak jsem
najednou začala šílet a budila přítele, že mi praskla voda. Jenže přítel mi
povídá..
Přítel: „ Aničko, nedělej si ze mě pořád srandu, lehni si a spi“
Já: „ Nedělám si legraci, opravdu je to tak, musíme do porodnice“
Přítel: „ Hele, už fakt dej pokoj a pojď si ke mně lehnout“
Já: „ Zlato, auu, já opravdu rodím“
Přítel: „ Do p*dele, jako fakt? Rychle se obléknout a jedeme“ :D :D :D
JÁ SE ŠLA OPATRNĚ OBLÉKNOUT, PŘÍTEL TAKY.
Přítel byl celý nervózní, a já se tomu normálně smála. Po chvilce jsme dorazili do
porodnice, tam si mě vzali na starost a přítel čekal na chodbě. Zatím jsem si s doktorkou
povídala o tom, jak to vše probíhalo. Po hodině jsem šla do čekárny, kde čekal
přítel. Začal se mi omlouvat, že mi nevěřil, ale sranda to opravdu byla. :D :D Najednou přišla sestřička, že si mě
přesune do porodní místnosti, kde budu zatím ležet. Přítel chodil po celém pokoji
a povídá mi.. „Jak ty můžeš být v klidu? Celý se potím a mám strach.“ :D
:D Já jsem se mu strašně smála. Byla jsem v klidu. Přišla doktorka, že
nakonec budeme rodit už za chvíli. Najednou jsem začala mít strach, protože já
sál nenávidím od malička. Začala jsem se klepat, přítel mě držel za ruku,
podporoval mě. Pak si pro mě přišla sestřička, jestli jsem připravená. Políbila
jsem přítele a odcházela na sál. (NEMOHL BÝT U TOHO, JELIKOŽ TO BYLA OPERACE CÍSAŘE)
Musím Vám říct, že jsem měla hrozný strach. Klepala jsem se zimou. Injekce byla
nepříjemná, ale bylo to hned hotový, do pár minut jsem necítila tělo, a do 5 minut byl můj syn na světě. Když jsem slyšela pláč, tak jsem si teprve říkala „zvládla
jsem to!“ Hned mi ukázali syna, že je v pořádku. Potom když jsme byli na
chodbě, přítel za mnou přišel a viděla jsem jeho slzy v očích, a já začala
taky. Přiložili mi ho k prsu a nemohla jsem přestat plakat. Bylo to
nejkrásnější chvilka mého života. Rozloučila jsem se s přítelem a mě dali
na JIP. Vůbec jsem nespala, musela jsem myslet na toho mého drobečka. Po pár
hodinách mě dali na normální pokoj.
Ještě jeden den jsem ležela, pak už mě
museli poslat do sprchy. Sestřička za mnou přišla, že mám vstávat. Bolelo to
jako blázen, myslela jsem si, že to nezvládnu. Sestry mi pomohly. Když mi
dávali malého na kojení, tak jsem taky musela vstávat. No bolesti šílený, ale
stálo to za to!!
Po dvou dnech mi ho už dali na pokoj. Ukázali mi, jak mám přebalovat, jak ho
mám koupat, apod. Bylo to fajn. Rodila jsem přímo na Kladně a musím říct, že
sestřičky, porodní asistentky a další doktoři byli strašně moc super! Byla jsem
tam spokojená. Když jsem tam byla čtvrtou noc, tak na mě padl pláč, deprese… no
znáte to! Naštěstí hned pátý den nás pustili domu. A už jsme kompletní rodina.
Nejkrásnější týden mého života.
To byl můj příběh. Co Vy? Jak probíhal Váš porod? Měla některá z Vás císařský řez? Máte taky vtipnou vzpomínku? Šup s tím, ať se taky pobavím. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat